Dnes jsme si už navykly kupovat, vše co potřebujeme k lovu v rybářských obchodech, včetně živých nástrah. Je to samozřejmě dnešní uspěchanou dobou, která na nás tlačí a nedává nám dostatek času pro přípravu na lov. Dříve tomu tak nebylo, rybáři si vše vyráběly a chystaly doma. Tento trend se po dlouhém čase opět vrací. Je určitě velkou výhodou, mít k dispozici vždy čerstvou nástrahu po ruce. Když obětujete svůj volný čas a strávíte ho hledáním, lovem a chovem nástrah, určitě budete mít dostatek nástrah i v době kdy už nebývají tak často k sehnání. Samozřejmě se všechno dá zakoupit i v rybářských obchodech, ale my si vysvětlíme metody lovu a přechovávání nástrah za pomocí vlastního úsilí. Později nám to přinese nejen úsporu peněz, ale i radost z vlastního chovu.
Rousnice je zapotřebí nejprve posbírat. Sbíráme je především v noci, kdy vylézají na povrch. Nejlepší je, když předtím vydatně prší. Jestliže neprší, můžeme si pomoct zaléváním půdy, kde chceme rousnice sbírat. Sbírat je můžeme už od přelomu února a března. Často jsem je chytal a venku ještě byly poslední hromádky sněhu. Samotný sběr probíhá za tmy, proto si musíme pomoct osvětlením. Je potřeba, aby světlo bylo tlumené. Nesmí být příliš silné, protože při posvícení na rousnice na zemi by se okamžitě vylekaly a stáhly zpět do země. Nejlépe bude, když si pořídíme čelovku. Svícení čelovkou nám umožní mít uvolněné ruce. V jedné ruce musíme mít nádobu na ukládání rousnic a tou druhou rousnice jen sbíráme. Rousnice obvykle leží z větší části na povrchu země. To co bohužel není ve tmě dobře poznat, je, že zadní část zůstává stále v zemi. Při sbírání rousnic musíme našlapovat velmi potichu a pomalu. Svítíme si jen do míst, kde jsme schopni dosáhnout rukou. Přímé osvětlení a hluk rousnice vyplaší a ty se okamžitě stáhnou zpět do země. Ze země je sbíráme tak, že přitlačíme rousnici k zemi ukazovákem. Když se nám to podaří, uchopíme ji mezi palec a ukazováček a mírným tahem se ji snažíme dostat ven. Většinou je vytahujeme bez problémů. Ovšem může se stát, že rousnice svým zadním koncem zůstává v díře. U větších rousnic bývá zadní konec velmi zploštělý a má drsný povrch.
Tip: Existuje finta jak vytáhnout rousnici ikdyž je zadním koncem v zemi. Držíme rousnici mezi dvěma prsty a velmi mírně rousnici stlačíme a stále ji přidržujeme.Netáháme ji silou, mohla by se pohmoždit nebo roztrhnout. Při troše trpělivosti, se rousnice za pár sekund ze země uvolní a půjde ze země krásně vytáhnout.
Přechovávání a chov rousnic je jednoduchá věc a zajišťuje nám tím dostatek nástrah především v horkém letním období, kdy je využíváme například k lovu úhořů. Ukládáme je do směsi kypré hlíny třeba ze zahrádky nebo postačí i hlína z krtinců. Já jsem vždy přidával i trochu písku, jenž dobře drží vlhko.
Naspod nádoby dáme pár kamínků, aby se tam mohla shromaždovat přebytečná voda. Nahoru dáme trsy trávy a mechu. To vše dáme do dobře omytého plastového kyblíku. Posbírané rousnice vysypeme na trs trávy a necháme je zavrtat se do země. Počkáme pár minut a zkontrolujeme je. Ty co se zavrtají, jsou zdravé, ty zůstaly na povrchu odstraníme anebo použijeme k okamžitému lovu či do krmení. Rousnice pravidelně kontrolujeme a vyřazujeme nezdravé jedince. Krmíme je salátem a vyměňujeme jim trs trávy, kde okusují kořínky. Hlínu udržujeme vlhkou nikoli mokrou! Dle potřeby vyměníme všechnu hlínu. Můžeme jim do hlíny zamíchat navlhčený novinový papír. S krmením to nepřeháníme, aby tam nehnilo. K vodě je nosíme v nízké plastové nádobě. Na víku musí být vyvrtány otvory na vzduch. Dnes se dají takovéto krabičky i koupit. Do krabičky vložíme navlhčený mech nebo trávu, poté tam vkládáme rousnice. Mech a tráva nám pomůžou k očištění žížal a urychlí nám tím samotný lov. Nemusíme se zbytečně prohrabovat v hlíně a máme tak čisté ruce.
Tip: Máte-li možnost a šikovné ruce, můžete si vyrobit dřevěnou bedýnku. Na velikosti nijak nezáleží, ale měla odpovídat množství chovaných rousnic. Dejme tomu, že bude mít pro začátek rozměry 40x40cm, na výšku alespoň 20-30cm. Bedýnku si smontujeme s dřevených desek. To co na ní bude zvláštní je to , že se bude otevírat jak víko, tak i dno. Proto je potřeba, aby víko a dno dobře doléhaly. Dovnitř do bedny upevníme pytlovinu, nebo netkanou textilii. Toto zajímavé řešení má hned několik výhod. Dřevěná bedna přirozeně udržuje vlhkost a stabilní teplotu uvnitř. Otevírací dno nám ulehčuje sběr a kontrolu rousnic. Všechny se totiž zavrtávají až na samé dno, kde se hromadí. Všechny nemocné nebo nehybné jedince okamžitě odstraňujeme, mohly by nakazit ostatní. Bednu uložíme na chladné místo, nebo do sklepa.
Živé rybičky přechováváme v řízkovnici. Řízkovnice je větší děrovaný kyblík. V tomto rybičky uchováváme ve vodě, kde je chytáme. Při přemístění na jiné místo vložíme vše do dalšího vedra, do kterého si nabereme zásobu vody pro převoz. Dnes se prodávají řízkovnice se vzduchovacím motorkem a hadičkou s kamínkem, která okysličuje vodu ve vědru. Pro delší dobu přechovávání už potřebujeme velkou nádobu. Nejlepší je větší a hluboké jezírko. Hloubka jezírka by měla mít aspoň 80cm, kvůli tomu, aby celé nepromrzlo. Mělo by mít nějaké vzduchování nebo fontánku na přečerpávání vody. To je zapotřebí hlavně kvůli dostatku kyslíku ve vodě. Všechny potřeby pro okysličení vody a krmení najdeme v akvaristických potřebách, kde nám určitě poradí.
Tip: Zajímavou rybou pro chov pro začátečníky, je barevný karas. Jeho chov je velmi jednoduchý. Bude dělat krásnou ozdobu našeho jezírka. Karas není náročný na vzduch ani v parném létě. Je velmi odolný a rychle se rozmnožuje. Dá se zakoupit v akvaristice, nebo od jiného chovatele.
Červy si můžeme zkusit samy odchovat. Jedná se vlastně o larvy masařky. Popíšeme si, co budeme potřebovat. Stačí nám kyblík, piliny, síto (pletivo) a syrové maso. Do kyblíku nasypeme piliny a položíme na něj síto. Když nemáme síto použijeme pletivo. Oka by měla být natolik velká, aby tudy prolezl červík. Na síto dáme syrové maso, nebo například mrtvou rybu. Dále to vypadá asi takto. V létě přiletí moucha masařka a naklade do hnijícího masa vajíčka. Potom se vyvinou červy. Při klubání a pohybu se červy propadnou přes síto do pilin. Z pilin je poté vybíráme a lovíme. Musím ale dodat hned několik nevýhod. První je velký zápach hnijícího masa, to by mohlo vadit vašim sousedům. Dalším je počet vyprodukovaných červů. Je jich totiž, jen málo a jsou navíc malý. Jestliže máte možnost vyzkoušet si tento chov na nějakém opuštěném místě určitě to zkuste.
Přechovávání červů zakoupených v rybářských potřebách je možné jen v chladném místě. Nejlepší je lednice. Asi zažijete těžký boj s přítelkyní, manželkou nebo maminkou o uschování červů v lednici co máte doma. Jestliže tento boj vyhrajete, budete je muset opatřit několika nepropustnými vrstvami obalových materiálů a uložení do nejspodnější části lednice. Jedná se jen o krátkodobé přechovávání. Jestli budou vystaveny teplu, tak se zakuklí a za pár dní se z nich stanou mouchy. Dávejte si pozor, aby se vám nevysypaly nebo neutekly v autě. Vzhledem k tomu jaké je v autě horko, máte za chvíli v autě plno much.
