Dva měsíce už mluvíme o 5 denní výpravě na soukromý revír Brloh v Jižních Čechách. Spousta příprav, nákupů, domlouvání se, ale nakonec vše klaplo a my se sjíždíme u rybníka. Noo vypadá velmi slušně, krásně upravená chytací místa, šumot rákosí a hlavně to ticho, ten klid. Neleníme a hned se pouštíme do stavění bivaků a celkově úpravy tábora. Když je vše hotovo nahazujeme se slavnostním pocitem, že těhle 5 dní bude jedno velké dobrodružství. Vždyt tady v té vodě se mrskají ryby 17… 19… i 22 kg a to mluvíme jen o kaprech. Co Amuři, sumci, tolstobici ? No bude to paráda. Kontroluji baterky v hlásičích i v příposlechu. Zde se může chytat na 3 pruty, skvělé alespoň bude víc možností. Na jeden dávám česnekovou kouli, na druhý dipovanou hořká čokoláda a na třetí masovou rychlochytací… A děj se vůle boží.
Brloh 
Brloh
No děla se. To, že foukal studený vítr a teplota fakt nebyla nic moc, to nás kované rybáře nemůže rozhodit, ale ticho hlásičů postupně začalo drásat nervy. Celý den nic, až člověk získaval pocit, že ten rybník je buď po výlovu a nebo nahodil prázdné udice. Určitě namítáte, že jsme si měli zakrmit, ano nebojte i to proběhlo. Zavezli jsme bojky a k bojkám nasypali partiklu, že si ryby museli připadat jako na švédských stolech. Abychom dodrželi veškerá pravidla, hned po nahození jsme si připili na úspěšný lov… Což mi připomíná, že jsme dovezli litr slivovice.
Ani přípitek však nepomohl a ryby prostě dělali, že tam nejsou. Ulehali jsme s pocitem… nevadí, vždyť to je teprve začátek.
Celou noc to ani nepíplo a hned ráno proběhla opětovná kontrola prutů a výměna nástrah. Do toho okolo 3 ráno začalo pršet a vydrželo střídavě pršet a foukat po celý den. Jak rád bych teď napsal, že se konečně rozezněl příposlech, ale bohužel. Celý den zase ticho, jako kdyby snad v sobě neměl baterky. To už nás lehce znervozňovalo, přeci jen nejsme uplní zelenáči a nástrahy co jsme jim servírovali, normálně fungují na 100 % a teď nás prostě ignorují. Obcházíme i ostatní rybáře na ostatních pozicích a dozvídáme se postupně vlastně to samé. Ani oni nemají žádnou jízdu ať se snaží sebevíc. Vracíme se, vaříme kávu a dáváme poradu co s tím. Počasí je fakt na draka a my vymýšlíme nové a nové taktiky. Další den je u konce a opět bez toho blahodárného zvuku.
Usínám zavrtanej ve spacáku a pod dekou, jelikož v noci teplota klesá na 2 stupně .
3 hodiny ráno… bzučí příposlech, já zmateně a rozespale skáču z lehátka do pantoflí a letím k prutům, do háje zase prší.
Až teď se zaposlouchám pořádně do zvuku a kouknu na swinger… ne to není kapr, to není jízda, swinger padá, jasná známka, že ryba jde ke mně. Přisekávám a začnu navíjet… Divný, ryba nemá skoro žádný odpor. No co, to nebudu prodlužovat, nejspíš stejně tušíte, ano byl to cejn 50 cm. Zklamaně ho pouštím s brbláním… pošli kapřího souseda a ty jdi spát.
Brloh 
Brloh 
Brloh
No měl jsem si ten zvuk příposlechu asi víc užít, jelikož to byl první a poslední zvuk za celou výpravu.
Sešlo se prostě víc elementů. Mizerné počasí, zima, rybí lenost a nechuť k jídlu. Odjíždíme promrzlý a vycucaný z nápadů, ale zrelaxovaný .
Napřed jsem o Brlohu nechtěl ani slyšet, ale když jsem se vrátil domů a sotva jsem sklidil věci, už se začal rodit nápad na výpravu Brloh 2. Tentokrát v červnu, kdy bude tepleji a já doufám, že tentokrát uspěji a nějaký ten osobáček překonám.
Co si budeme povídat… když člověk nahazuje 5 dní v kuse, zkouší vše co zná a nic, to je prostě zásah do rybářského ega.
Petrův zdar, Petr
