Sumec je naší největší sladkovodní rybou. Vyskytuje se v hlubokých vodách s klidnou vodou, různých zátočin s bahnitým dnem, kde přebývá v jámách, které si vyhloubí. Vyhledává také přírodní úkryty jako spadané stromy, kořeny, převislé břehy, za kameny, v zarostlých travách a místech s dostatkem potravy. Živí se rybami všech velikostí, pijavicemi, loví také ptáky, kačeny a myši. Z rybářského hlediska se loví na velké pelety, pijavice, rousnice, ale nejvíce asi na nástražní ryby. K tomuto lovu se používá zvláště karas a jelec, protože tyto ryby jsou jako nástraha velmi odolné. Ve světě se běžně jako nástraha např. úhoř nebo kapr.
I přesto, že se jedná hlavně o nočního lovce, mnohdy vyráží na lov i během dne. Sumce hledáme v blízkosti jeho úkrytu a v místech, kde vyjíždí na lov rybek. Jeho tělo tvoří obrovská hlava a velká ocasní ploutev. Na hlavě má velmi malé oči, pro lov je prakticky nepoužívá, protože loví pomocí dlouhých vousků na hlavě. S jejich pomocí prohledává dno a hledá kořist. Zvláštní je také způsob, pomocí kterého dostává kořist do tlamy. Jde o to, že sumec se přiblíží ke kořisti a při prudkém otevření tlamy vznikne jakýsi podtlak, který vsaje kořist do tlamy. V tlamě nemá zuby jako většina dravců, ale drobné výrůstky, podobné hrubému smirkovému papíru, někdy se také těmto výrůstkům, říká „ kartáče“. Jeho velká tlama ho neomezuje v přijímání potravy. Silná ocasní ploutev je mu při lovu velkou oporou.
Sumec se často prozrazuje tzv.“pukáním“. Tento zvuk vzniká v době, kdy je sumec u hladiny a srká z ní vodu.
Při lovu této ryby používáme silné náčiní. Prut postačuje menší,ale za to velmi silný a odolný. Naviják robustní se zesílenou středovou osou. Kapacita cívky musí být velká, abychom mohly navinout dostatek vlasce o velkém průměru.
Fotka: Google
