Na mého kamaráda Martina jsem se zaměřil hned poté, co sem dopsal svůj článek popisující můj boj o lovu sumců. Ok, co teď? Jaké další téma? A v tu chvíli jsem si vzpoměl na Martina a jeho útrapy s rozhodnutím, které přerostlo až ve fanatismus, chytit úhoře. Začalo to hned na jaře, sotva se nějak, jakžtakž oteplilo, Martin bral pruty, nástrahy a letěl směr voda. No aby jste si nemysleli, že Martin to nějak hrubě podcenil, to v žádném případě. Martin přípravu na úhoře vzal opravdu pečlivě, až jsem opravdu měl obavu, zda to neodnese jeho zdraví. Napřed pečlivě prostudoval veškeré dostupné materiály na netu o lovu úhořů a jelikož se mu to zdálo málo, tak to vzal pro jistotu ještě jednou 😀
A pozor jsme u nástrah. Každý rybář ví, že na tohle jsou idealní rousnice. Ok, řeknete si, co je na tom, zajdu do rybářských potřeb koupím vaničku a jdu… To neznáte vášeň pro věc Martina. Pokud si něco vezme do hlavy, jde do toho opravdu důkladně. Takže večer po 23h den co den lezl s čelovkou a hledal rousnice a tahal je z trávníku. Noo naštěstí nebydlí nikde okolo náměstí. Představa člověka s čelovkou plížící se po 4h po náměstí zavání průšvihem. Naštěstí Martin má krásnou zahradu a sběr rousnic ho tak zaujal, že si je nastěhoval do sklepa a založil menší logistický podnik pro ČR 🙂
(reakci jeho manželky na tento způsob podnikání přineseme příště).. 😀
Nu a co zbývá jiného, než se Martina zeptat na pár věcí …
FOORPAS: Nazdar Martine. Začněme od začátku. Čím to, že tě ti úhoři najednou tak pohltili?
MARTIN: Úhoř mě fascinoval už jako „malýho“ kluka, když jsme s kamarádem ve 13 letech začali vymetat výlovy a vždy když rybáři odtáhli, tak jsme je vyšlapávali v blátě, spoustu úhořů tlustých jak láhev od piva. O takových se nám teď může už jen zdát. Jinak jako kluk rybář jsem na ně štěstí neměl. Potom někdy v 16 letech přišla dlouhá rybářská pauza a loni začal chytat syn a já chodil s ním. Od první vycházky bylo jasné, že letos už nebudu jen pasivní doprovod. No a když kluk chytil náhodou za bílého dne úhoře při kaprařině na rousničku, bylo mě hned jasno kam se bude moje letošní rybářské jaro a léto ubírat.
FOORPAS: Tím jsi mi trochu nahrál, je o tobě známé, že rousnice nekupuješ, ale sbíráš si je sám a hlavně uskladňuješ. Otázka se nabízí… jaká byla reakce doma?
MARTIN: Myslíš asi manželku viď? Jelikož rousnice uchovávám mimo dům, tak celkem v pohodě, jen ze začátku si klepala na čelo, když jsem po 22h, když šli všichni spát, vyrazil s čelovkou na zahradu a plazil se tam do půlnoci po kolenou.
FOORPAS: Vím, že teorie o tom, jak chytat úhoře, tu známe snad všichni, ale zezačátku se ti nedařilo… Čím si to vysvětluješ?
MARTIN: Dá se říct, že minulou zimu jsem načetl o úhořích vše co český internet mohl nabídnout – několikrát. Po teoretické stránce jsem byl „dokonale“ připraven – myslel jsem si. Budu citovat kamaráda: Moc jsem tlačil na pilu. Prostě na netu psali, že od dubna, tak prostě od dubna. Je to jednoduchý, začal jsem brzo, letos byla dlouhá zima.
FOORPAS: Ale když jsem viděl tvého prvního chyceného úhoře, byl moc krásný. Dokážeš vůbec popsat ten pocit po tak dlouhé době ho najednou mít na břehu?
MARTIN: Hele já chodil převážně večery a tohle byla snad první nebo druhá vycházka, kdy jsem šel brzo ráno. Byla to neděle a já musel být v 8h ráno doma, už nevím proč. Seděl jsem tam od 4 hodin, a nic. Rozednělo se, nad Zelenou Horou (památka Unesco) proti mě vzlétal balón a mě už se to krátilo.V 7.30h letěl kroužek k prutu, špička se ohnula směrem, kterým šel vlasec a já měl v tu chvíli tlak aspoň 160/110. Chvilička zdolávání a byl v podběráku.
FOORPAS: A poslední otázka, co by jsi poradil lidem co tohle štěstí ještě neměli?
MARTIN: Vydržet, nevzdávat to, vysedět si ho jako já. A nebát se ptát, rady zkušených kolegů mě daly strašně moc. Dá se říct, že s každou vycházkou jsem se někam posunoval. Vidím to zpětně i na fotkách z vycházek, ten rozdíl mezi tím, jak jsem třeba jen stavěl pruty atd. Prostě věřit, nenechat se odradit neúspěchem a ono to přijde.
Tak doufám že vám tenhle článek poodhalil trochu život lovců úhořů a že jsem vás úplně nenudil:
Martime tobě moc děkuji za ochotu si povídat.
Petrův Zdar Petr
Sumeček 
