Plavaná, už jen vyslovení tohoto slova vyvolává nostalgické vzpomínky na dětství, kdy jsme jako malý kluci seděli na břehu řeky či potoka, v ruce dětský prut, splávek a navázaný háček, první co nám přišel pod ruku. Nástrahu v podobě žížaly jsme nekupovali v rybářských potřebách, ale nadzvedli první kámen u vody 🙂 a ta radost, když nám zabrala jakákoliv ryba, to nadšení v očích, když jsme s ní pelášily domů, abychom se pochlubily úlovkem 🙂 Za sebe můžu říct, že jsem často u vody zapomněl i onen prut, jak jsem utíkal domů s rybou v náručí.
Dnes tato metoda k velké škodě ustupuje do pozadí a zatlačují jí jiné metody. Ať je to položená nebo feeder. Ale z mého pohledu je to obrovská škoda, vždyť co nahradí ten adrenalin když sledujete splávek na hladině a najednou vidíte lehké záškuby, chystáte se, najednou splávek mizí pod hladinou a vy sekáte…
A s kým jiným se bavit o tomto úžasném stylu chytání, než s člověkem, který je alespoň v mých očích Rybářem s velkým R. Ano Martin Driečný, člověk, který pro rybaření žije, který je opravdový srdcař.
Jak se dozvíme v rozhovoru, ryby chytá už od dětství a já vím, že když potřebuji s čímkoliv pomoct, ať potřebuji jakoukoliv radu, můžu se na Martina kdykoliv obrátit. V Martinovi vidím studnici moudrosti rybářských zkušeností a věřím, že lidé co Martina znají se mnou budou jen a jen souhlasit.
Martin Driečný 
Martin Driečný
FOORPAS: Ahoj Martine děkuji, že jsi si udělal čas, začneme od začátku, co tě přivedlo k rybaření?
MARTIN: Úplně z počátku, to byl můj otec. Bylo to ale hlavně i tím, že jsem měl to štěstí a geograficky jsem se narodil v místě, kde mě voda praktický obklopovala a tím pádem kolem mně chytalo spoustu lidí.
FOORPAS: Předpokládám, že jako malý kluk jsi při první příležitosti utíkal k vodě, byť jen s klackem místo prutu, kousek vlasce a háček a vlastně začínal prvopočátkově s plavanou 🙂
MARTIN: Ano máš pravdu. Klacky jsem sice moc nepoužíval (díky mému otci), ale když teď tak zavzpomínám, plavaná byla určitě mezi námi kluky, z počátku, nejoblíbenější metoda lovu. Už i z toho důvodu, že je tak nějak hodně univerzální a finančně docela dostupná.
FOORPAS: Když postoupíme v časové ose trochu dál, kde už jsi získal nějaké zkušenosti, jakou vodu jsi pro plavanou více preferoval? tekoucí nebo stoják? A podle čeho jsi vybíral místo ?
MARTIN: Jednoznačně tekoucí vodu, s boloňkou. Tohle mě opravdu chytlo. Má srdeční ryba je ostroretka, takže tady máš odpověď i na mou druhou otázku. Snažil jsem se vybírat místa podle toho, kde se vyskytovala. To znamená v místech, kde je kamenité dno pokryté řasama. Z pravidla vlastně platí, že ostroretka žije na podobném úseku řeky co parma. Takže i parmy jsme chytali celkem běžně.
FOORPAS: Na závěr bych se chtěl zeptat, teď když už chytáš na jiný způsob. Pokud vím, tak v drtivé většině na položenou. Vzpomeneš si někdy na plavanou? Vrátíš se k tomu někdy? Třeba když není tolik záběrů, že si tím zpestříš den?
MARTIN: Rád bych. Momentálně učím chytat mou pětiletou dceru. U ní jsme s plavanou začli. Kdyby bylo jen trošičku více času, určitě bych zase brouzdal kolem řeky s jedním prutem a byl bych šťastný. A víš co? Když teď o tom takhle spolu mluvíme. Tak si v nejbližší době takhle zachytat i zajdu. Úplně jsi ve mně znova probudil, toho malého kluka. Jen ten kluk, splávek, řeka …
